|
|
Architektura jako příležitost k tvorbě
Svobodová, Šárka ; Brůhová,, Klára (oponent) ; Vorlík,, Petr (oponent) ; Zálešák, Jan (vedoucí práce)
Dizertační práce je zaměřena na problematiku provázanosti architektury a výtvarného umění v období mezi lety 1945–1989. S ohledem na charakter výzkumu, který měl tendence rozpínat se do šířky a svými výstupy směřoval jak do oblasti teorie (v publikačních výstupech), tak do oblasti kurátorství, popularizace a aktivismu, je textová část dizertační práce uspořádána jako soubor uveřejněných a k uveřejnění přijatých prací. Všech pět textů, opatřených pro účely dizertační práce společným úvodem a závěrem, spojuje stejné rámcové téma a je v nich kladena totožná výzkumná otázka – jak vypadala spolupráce architektek či architektů a výtvarných umělkyň či umělců v daném období v praxi? Odpovědi na tuto otázku autorka dizertační práce hledá na pěti konkrétních příkladech tvůrčích osobnosti (architektů Jana Dvořáka a Igora Svobody), objektů (vila s ateliérem umělce Imricha Vaneka) a urbanistických celků (sportovní areál za Lužánkami v Brně a brněnská přehrada). Souhrn dílčích textů pak společně pojmenovává a reflektuje aktuální témata, jakými je komplikovaný vztah naši společnosti k dílům vzniklým v době státního socialismu a s tím související nedostatečná památková ochrana vedoucí k nevratným ztrátám hmotných dokladů o poválečné architektonické a umělecké produkci u nás. Cílem práce je poukázat prostřednictvím konkrétních příkladů na kvalitu dobové produkce, s níž nedostatečná ochrana a slabá odborná péče ze strany relevantních institucí výrazně kontrastuje. I proto je praktickým výstupem soubor aktivit přesahující rámec akademického uchopení tématu. Z nich nejvýrazněji vystupuje výstavní projekt Nechtěné dědictví připravený pro Muzeum města Brna, stejnojmenná autorská kniha a série doprovodných veřejných akcí. Popularizace, medializace a politizace tématu podložené odborným výzkumem se totiž pro tuto chvíli ukazuji být tím nejúčinnějším nástrojem záchrany uměleckého a architektonického dědictví druhé poloviny 20. století. Závěrem badání je pak přesvědčení, že téma přesahuje umělecko-historickou rovinu a je třeba jej nahlížet prizmatem společensko-politickým.
|
host ::
RSS.